Tým – “Je nám to jedno” – Hostivické rybníky a jejich fauna a flóra Bílá Hora a její historie

Stříbrná expedice

Expediční tým: “Je nám to jedno” –  Eliška, Imra, Kristýna, Martin, Nik, Pepa, Tomáš
Průvodce naší expedicí – zde se podívej, jaká expedice byla
Co ty a expedice?

Eliška 18 let, Dětský domov

Expedici jsem si užila a poznala skvělé nové lidi. V sobotu se nám nevydařilo počasí, jinak vše bylo super.

Imra 17 let, Dětský domov

Ze začátku se mi na expedici moc nechtělo, ale když jsme vyšli, tak jsem věděl, že si to moc užiju. V týmu skvělí lidi. Jsem rád, že jsem se dozvěděl jejich příběhy. Moc jsem si to užil.

Kristýna 15 let, Sociálně slabá

Na expedici jsme více poznala náš tým a bylo to super. Hlavně další skvělá zkušenost do života, která mi hodně dala. Moc se mi to líbilo. V sobotu byl sice déšť, ale jinak to bylo skvělé.

Martin 17 let, Dětský domov

Na expedici jsme byl hodně spokojený, protože jsem byl s lidmi, kteří byli super a rád jsme se o nich více dozvěděl. Cesta přírodou tomu všemu dávala dobrou atmosféru. Stany byly super.

Nik 19 let, Rodina

Navzdory nepřízni počasí, hodnotím expedici jako velice vydařenou. Byl to skvělý zážitek.

Pepa 18 let, Dětský domov

Expedici jsme si moc užil. Více poznal super lidi z týmu. Akorát opět jako při bronzové expedici mne přišel navštívit puchejř.

Tomáš 16 let, Rodina

Expedici jsme si užil, byla poměrně vydařená, až na 2. den, kdy nás postihl déšť. Jinak super zážitek bez větších komplikací.

Tým Klecáci – Památné stromy Českého Krasu

Bronzová expedice

Expediční tým: Klecáci – Lucie, Jan, Šárka, Dana, Prokop, Cecilie, Martina
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Lucie 14 let, Pěstounská rodina

Poznala jsem hezká místa. Na vaření na ohni.

Jan 15 let, Dětský domov

Přínosná byla, že vždy si musíš vše dobře naplánovat, aby ti nic nechybělo. Už jsme nechtěl jít a celý tým na mne čekal.

Šárka 14 let, Dětský domov

Naučila jsme se sbalit batoh. Na spoustu bezvadných lidí.

Dana 15 let, Dětský domov

Určitě si budu pamatovat, že domluva je nejlepší řešení. Na vaření v lese a bolest ucha.

Prokop 14 let, Dětský domov

Vyzkoušel jsme si vařit v přírodě, udržovat oheň, stavět stan. Nezapomenu na jak holky honily myš.

Cecilie 16 let, Dětský domov

Přínos expedice: balení, seznam jídla a hlavně dobrá nálada. Nezapomenu na myš, která nám celou noc běhala pod stanem.

Martina 17 let, Dětský domov

Vyzkoušela jsem si něco, co jsme nikdy nedělala a to šlapat přírodou s batohem. Nezapomenu na stavění stanů a na štípající hmyz.

Tým Cocochanel – Poznávání mlýnů v Přírodním parku Kačáku

Bronzová expedice

Expediční tým: Cocochanel – Barbora, Ina, Izabela, Klára, Vanda, Zuzana
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Izabela 15 let, Dětský domov

Poznala jsem více kamarády z jiných domovů, se kterými se tolik nevídám. Jak jsme si jako “Bezďáci” vařily.
Vanda 16 let, Dětský domov

Když něco chceš, tak to dokážeš, ať je to jakkoliv těžké. Že každý musí dělat kompromisy. Na tu srandu, co jsme si užily.
Zuzana 14 let, Dětský domov

Užily jsme si to a naučily se něco nového. Mám nové kamarády a nebyla s nimi nuda. Naše společné stanování.
Ina 18 let, Dětský domov

Naučila jsem se stavět stan a nakupovat potraviny pro více lidí. Dozvěděla jsem se, že někteří lidi jsou chytřejší. Nezapomenu, že ta cesta během expedice byla hrozná do kopce a to že jsme potkaly malé divočáky.
Barbora 15 let, Dětský domov 

Spala jsem ve stanu. Dokázala jsem to. Nezapomenu jak jsme společně vařily na vařiči a dělaly jídlo.
Klára 15 let, Dětský domov

Bez rodiny nejsem svá, musím si jich vážit. Nezapomenu, když jsem chtěla uvařit, ale musela jsem oheň zapalovat 3x.

Tým Bojovníci – Poznávání lomů Českého Krasu

Bronzová expedice

Expediční tým: Bojovníci –  Sandra, Marcela, Vít, Šimon
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Sandra, 19 let, Dětský domov

Dokázala jsem něco velkého. Dozvěděla jsem, že zvládnu hodně i toho nezvladatelného. Nikdy nezapomenu, jak jsem si na začátku řekla, „ Že to nebude horší.“

Marcela, 17 let, Dětský domov

Nové zážitky, seznámila jsem se s dobrýma lidmi. Zjistila jsem, že nejsem jediná, kdo to měl v životě složitý. Nezapomenu na ty lidi, co byli se mnou a na naše zážitky.

Vít, 16 let, Dětský domov

Tím, že jsem něco pro sebe udělal. Nezapomenu, když několik lidí popadalo.

Šimon, 15 let, Pěstounská rodina

Byla pro mne přínosná spolupráce s týmem. Poznal jsem novou část republiky a o přátelích jsem zjistil spoustu věcí a jsem rád, že jsem je poznal. Dlouho nezapomenu na to, jak jsme se nasmáli úplným kravinám.

Tým Evangers – Chráněnou krajinou Křivoklátska

Bronzová expedice

Expediční tým: Evangers –  Magda, Jaromír, Valerie, Pepa,  Matyáš, Cyril
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Magda, 15 let, Dětský domov

Naučila jsem se dobře balit batoh a ušla mnoho kilometrů. Jsem ráda, že jsem byla s dobrou partou lidí.Vzpomínat na cestu, byla dost dlouhá.

Jaromír, 20 let, Dětský domov

Vařil jsem na vařiči guláš. Dobře jsem zabalil batoh. Zjistil jsem, že mám dobré kamarády. Vzpomínat na trasu, tu bych si rád prošel znovu, ale bez batohu.

Valerie, 15 let, Dětský domov

Naučila jsem se dobře balit batoh a s batohem jsem ušla mnoho kilometrů. Jsem ráda, že jsem šla s dobrou partou lidí. Vzpomínat budu na dlouhou cestu.

Pepa, 21 let, Dětský domov

Byla to zkušenost. Když se mi v lese něco přihodí, vím jak se o sebe postarat. Poznal jsem nové přátele. Nezapomenu na všechny zážitky.

Matyáš, 16 let, Dětský domov

Naučil jsem se něco nového. Nezapomenu na skvělou cestu.

Cyril, 17 let, Dětský domov

Viděl jsem nové kraje. Poznal jsem nové přátelé. Zjistil jsem, že jsem dobrej. Kamarádi byli fajn. Nezapomenu na paní Zachovou.

Tým Koumáci – Prokopským údolím

Bronzová expedice

Prokopským údolím za triblobity a zvláštními kameny.

Expediční tým: Koumáci – Dan, Dušan, Daniel, Jiří, Josef

Průvodce naší expedicí

Co mi expedice dala:

Dan, 17 let

Tato expedice pro mne byla úplně novým zážitkem. Nebylo to proto, že jsem ještě nikdy na takovéto výpravě nebyl nebo proto, že bych neměl žádné zkušenosti v táboření a pěších túrách. Bylo to proto, že jsem vyrazil do přírody s lidmi z úplně jiného světa. Já mám oba dva vlastní rodiče a mám takřka bezproblémový život. Byl jsem jediný ze skupiny, kdo má to štěstí. Cítil jsem se velmi nesvůj, protože ti kluci neměli to, co je pro mne samozřejmost. Postupně jsem je poznával a přátelil se s nimi. Bylo pro mne zajímavé, jak vyprávěli o svých každodenních životech a problémech. Dva z mé skupinky jsou v pěstounské péči, oba dva ve stejné rodině. A další dva jsou z dětských domovů. Bylo až pozoruhodné, jak mluvili o tom, co se jim stalo, jak z nich rodiče tahali peníze a co vše jim udělali. Nejvíce mne fascinovalo, že o tom mluvili, jako o normální všední věci a téměř nic si z toho nedělali.

I přes to, že jsem byl jediný ze skupinky, kdo měl s podobnými akcemi zkušenost, tak náš tým pracoval dobře a navzájem jsme si pomáhali. Velkou pomocí nám přispíval i postižený člen naše týmu. Měl jsem trochu obavy, že ho budeme muset hlídat a pomáhat mu, jak to jen půjde. Ale on mě vyvedl z omylu, byl velmi aktivní, se vším pomáhal a vždy měl dost energie. Těšilo mě, že energie nedocházela žádnému členu party a společně jsme překonali první den. Při našem společném vaření se všichni zapojili a jídlo se nám opravdu povedlo. Bylo super si pak lehnout do spacáku a jen si povídat a smát se. Josef dělal pořád něco srandovního a bavil nás několik hodin. Bylo to celé fajn.

Byl to super zážitek. Hlavní pro mne bylo, že jsem poznal jiné typy lidí, než se kterými se setkávám normálně. Dokázal jsem se více vcítit do jejich situací a životů. Začal jsem je chápat. Jsem za to rád, protože teď můžu rozvinout svojí pomoc dětem z dětských domovů. Uvědomil jsem si, že mám skvělý život a musím si ho cenit. A zároveň se zvětšilo mé nadšení pro pomoc dětem z dětských domovů. Bylo mi ctí s nimi strávit víkend. Rád bych to někdy v budoucnu zopakoval a ještě více je poznal.    

Dušan, 17 let, Dětský domov

Zapojení do programu jsem chtěl zkusit, jestli dokážu splnit cíl, který jsem si stanovil. Expedice byla pro mne nová. Nikdy jsem nebyl s kamarády na víkend a navíc jít pěšky a s batohem. Z expedice jsem si odnesl pár dobrých i špatných zážitků.
Dobré zážitky: chodili jsme po hezkých lomech a skalách, příroda se mi moc líbila, hodně jsme se nasmáli, a také mi moc chutnalo jídlo, co jsme si uvařili, vše bylo moc dobré. Poznal jsem dobré kluky, které jsem dříve neznal, byla s nimi legrace, poznal jsem něco nového, co bych asi v mém životě normálně nezažil. Nevadil mi ani déšť. Dokázal jsem se dobře vybavit, dobře zabalit a na to jsem pyšný.
Ze špatných zážitků si toho moc nepamatuji, nevydařilo se nám počasí, bylo chladno, byla nám zima, byli jsme moc mokrý. Taky jsme si jednou pořádně zašli, nějak jsme šli špatným směrem, bylo tam samé bahno, měli jsme úplně obalené boty, takže jsme skoro nemohli chodit. Víc špatných zážitků si nepamatuji.
Jsem moc rád, že jsem do expedice šel, nevím, jestli mi nějak změnila můj život, ale určitě na ní budu mít vzpomínat. Asi to bylo to dobré, co mě v dětském domově potkalo.
To co mi expedice dala – není špatné si udělat nějaký výšlap s dobrými lidmi.

 

Daniel, 17 let, Pěstounská rodina 

Líbilo se mi hledání trilobitů, jak jsem bouchal kladivem do kamene, aby opadaly nánosy, které na kamenech byly, a potom jsem objevil pod nánosem krásný kámen. Dělali jsme to při slunci i dešti, a když jsme měli lom prozkoumaný, šli jsme do dalšího lomu a znovu se dali do práce. Líbili se mi kameny – nepravé diamanty, byly totiž nejkrásnější ze všech kamenů, které jsem našel. Hledání trilobitů, i když jsme žádného nenašli a vzácných kamenů mě moc bavilo a přitom jsem se dověděl o kamarádech trochu více. Tato cesta mi dala radost potěšení a zjistil jsem, že takovou výpravu klidně můžu dělat i v budoucnu se svojí rodinou.
Viděl jsem naší krajinu, Českou republiku, zase o kus dál, poznal jsem místa v naší zemi, které jsem neznal, a byla krásná. Netušil jsem, že v Praze jsou tak nádherné skály, lomy a jezírka, kam můžete jen tak vyrazit na procházku.
Líbilo se mi, že jsme si pomáhali jako parta. Byla škoda, že pršelo, ale užili jsme si to i s deštěm. Byl to super zážitek, ale zjistil jsem, že se mám tedy ještě co učit. Příště si dokážu lépe sbalit batoh, zvolím méně věcí, které s sebou ponesu, ale tak, aby mi nechyběly ty, které budu potřebovat.
Jsem moc rád, že jsem se expedice mohl zúčastnit, poznat nové kamarády. Bylo to fajn a moc si toho vážím a děkuji, že můžu být v bronzovém programu.

 

Jiří, 17 let, Dětský domov

Zapojil jsem se do projektu Vévody z Edinburghu.
S týmem jsme si naplánovali výpravu o víkendu. Naše skupina se vydala hledat kameny a trilobity. Našli jsme zajímavý kameny a taky nějaké diamanty. Prošli jsme několik lomů v Prokopském údolí, kde bylo moc hezky. Nejvíce se m i líbilo asi v lomu s jezírkem, kde byly i labutě. Nechodím do přírody, tak tato výprava pro mne byla velkým zážitkem.
Myslím si, že jsme byli úspěšní, našli jsme několik drahých kamenů, trasu jsme prošli podle plánu, obstarali jsme si jídlo a všechny to bavilo. Parta byla dobrá a navzájem jsme si pomáhali. Překonali jsme déšť, který se nás nechtěl zbavit, pořád nás pronásledoval, ale ani to nám náladu nezkazilo, i když bez vody by bylo asi všem líp.
Nikdy mě před tím to víkendem nenapadlo, že bych šel někam do přírody jen tak. Neměl jsem ani moc dobré vybavení, myslel jsem, že to bude jako takový třídní výlet, někam dojedeš, něco uvidíš, sníš svačinu a vrátíš se a jsi rád, že to máš za sebou. Při přípravách jsem si říkal, že tu důkladnost přeháněj, ale ne, jsem rád, že jsme měli vše dobře připravené, jedna naše chyba a nepozornost nám prodloužila cestu, teď již vím, že nic nemám podcenit.
Tento výlet mi přines nové přátelé, nové vědomosti a také jsem se naučil spolupracovat, velice jsem se bavil, užili jsme si to a stále vládla dobrá nálada.

 

Josef 18 let, Pěstounská rodina

Náš cíl byl najít trilobity.

Expedice byla pro mne nová. O víkendech jsem byl na různých akcích, ale úplně sám s kluky, které jsem před přípravou neznal a bez rodičů jsem nebyl. Další pro mne novinka, starat se sám o sebe, vždy jsem na někom závislý a teď se musím rozhodnout sám, co si zabalit a jak, co vzít s sebou a co nechat doma. Budu to potřebovat nebo ne? Rada od rodičů nepřicházela a já se velmi těžko rozhodoval. Nakonec jsem měl více věcí než jsem potřeboval.
Nápad jít hledat trilobity a vzácné kameny do lomů, se mi moc líbil a to jsem ani netušil, jak to bude super. Moc se mi líbilo, jak jsem ťukal kladívkem do kamene a najednou jsem měl v ruce drahokam. V lomech bylo velké množství různých kamenů, a ty jsi musel najít ten správný. To se mi taky několikrát povedlo a do mého velkého těžkého batohu přibyly krásné kameny, které jsem si musel vzít domů. Nejen na památku, ale hlavně se pochlubit tátovi. Cesta byla suprová, hezká příroda a taky hodně deště, naštěstí začalo pršet až v poledne. Byla zima, a i když jsem měl teplé oblečení, měl jsem všechno mokré.
Moc se mi líbilo, že jsme si navzájem pomáhali ve skupině. Uvařili jsme si sami, hlavně Dan byl ve vaření dobrej a já se mu snažil pomáhat. Večer jsme si užili hodně zábavy, hráli jsme prší a různé jiné hry a kluci, kteří se neznali, byli kamarádi.
Všechno se mi líbilo, bylo to pro mě super, hodně nových věcí jsem chtěl VIDĚT A VIDĚL.
Škoda, že jsme žádného trilobita nenašli.

Tým – Unicorn gang Hostivické rybníky a jejich fauna a flóra Bílá Hora a její historie

Stříbrná expedice

Expediční tým: Unicorn gang –  Andrea, Dora, Táňa, Josef, Petr
Průvodce naší expedicí– zde se podívej, jaká expedice byla
Co ty a expedice?

Aneta 15 let, Dětský domov

Byla jsem unavená, ale partu jsem si užila.

Dominika 17 let, Dětský domov

Nejhezčí zážitek byl, když jsme si všichni sedli a povídali jsme si o naší minulosti. Pomohlo mi to lépe poznat ostatní a víc se s nimi sblížit.

Tereza 16 let, Dětský domov

Na tuhle expedici jsem se moc těšila, hrozně jsem si to užila i když mě vše bolí. Měla jsme dokonalou partu.

Jan 16 let, Dětský domov

Expedice byla super i když jsem hned byl na stříbrné a moc jsme se sblížil s partou.

Patrik 15 let, Dětský domov

Na expedici se mi moc líbilo, byla lepší než minulý rok bronzová. Hodně jsme si to užil.

Tým Karlštejňáci – Průzkum vápencových skal a krasových jevů Českého Krasu

Bronzová expedice

Expediční tým: Karlštejňáci – David, Tomáš, Petr, Martin, Nikola
Průvodce naší expedicí– zde se podívej, jaká expedice byla
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

David 17 let, Pěstounská rodina

Seznámení se super kluky. Na stavění stanů u Berounky.

Tomáš 15 let, Rodina

Dostal jsem se do party, kterou jsem pomalu poznával. Na ešus a na hlad.

Petr 14 let, Dětský domov

Že jsem měl možnost program plnit a expedice se zúčastnit, Byla legrace, výborná nálada, plno vtípků.

Martin 17 let, Dětský domov

Dokázal jsem nekouřit celý víkend. Na vaření v přírodě a stavění stanů.

Nikola 18 let, Rodina

Poznal jsme kluky, kteří žijí v dětských domovech a jejich svět. Na vaření a stavění stanů.

Tým Kachničkáři – Poznávání pískovcových skal na Kokořínsku

Stříbrná expedice

Expediční tým: Kachničkáři – Matyáš, Allie, Eva, Hanka, Aneta, Jaromír
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Matyáš 17 let, Dětský domov 

Dostal jsem se na místa, kam bych jsem se s dětským domovem nedostal……..Nezapomenu na cesty, kterými jsme šly, byly zábavné.

Alice, 16 let

Seznámila jsem se s novými dobrými lidmi a prohlídla jsem si přírodu Kokořínska. Nejspíše nezapomenu na výstup do strmého kopce a chytnutí “výtlemu”.

Eva, 17 let, Dětský domov

Prohlídla jsem si krásu Kokořínska a okolí. Získala jsem nové přátelé. Moje největší vzpomínka je na expedici, kdy jsme šli do velkého kopce, a já jsem řekla: ,, to zvládnu,, a všichni dostali záchvat smíchu. Smáli jsme se další kilometr.

Hanka, 16 let

Získala jsem kamarády a poznala krásný kraj. Nezapomenu na dvě věci, na to, jak Eva řekla v průběhu lezení na kopec jednu větu a všichni z toho dostaly záchvat smíchu, a na ,,KACHNU“

Aneta, 16 let, Pěstounská rodina

Důležité bylo pracovat jako tým a pomáhat si, což u nás nebyl problém. Nezapomenu, jak jsme si po cestě zpívali, a tím to utíkalo rychleji.

Jaromír, 21 let, Dětský domov

Líbí se mi moc v přírodě. Nezapomenu na Cestování.

Tým Slavoj Houslice – Křivoklátskou vrchovinou, Plaskou pahorkatinou- za Křivoklátskými mlýny

Stříbrná expedice

Expediční tým: Slavoj Houslice – Dan, Marta, Jiří, Viktor
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Dan, 18 let

Dozvěděl jsem se, že umím pracovat v týmu. Přineslo mi to nové zkušenosti práce s mapou. Nezapomenu na chrápání mojí spolubydlící ve druhém stanu.

 Marta, 18 let, Dětský domov

Poznání nové cesty. Nezapomenu na cestu.

Jiří, 18 let, Pěstounská rodina

Dozvěděl jsem se hodně věcí od kámošů, co dělají, kde bydlí. Poznával jsem krásné kraje a moc rád jsem to fotil, bylo to super. Nezapomenu na vaření, krásnou cestu, kamarády.

Viktor, 19 let, Dětský domov

Zjistil jsem, že jsme super kolektiv, za jakékoliv situace. Poznal jsem bezva místo v přírodě a určitě sem chci zavítat znovu. Nezapomenu, jak jsme pomohli malému chlapci z vody, do který spadl.

Tým Vydry – Pobřežím Vltavy a po workoutových hřištích

Bronzová expedice

Povodím Vltavy a zacvičit si …

Expediční tým: Vydry – Viktor, Kristián, Marta, Oskar

Průvodce naší expedicí

Co mi expedice dala:

Viktor, 18 let, Dětský domov

Jsem přihlášen do projektu Cena Vévody z Edinburghu, který se mi daří úspěšně plnit. Pro úspěšné absolvování projektu, jsem se zúčastnil expedice, kterou si naše skupina připravila.

Co nového mi expedice dala a přinesla? Poznal jsem spoustu nových přátel, naučil jsem se s lidmi vycházet, komunikovat s nimi, brát vše pozitivně a hledat ve špatných věcech ty kladné. Dále mě expedice posunula zase výš fyzicky, vše je možné. Naše expedice byla náročná, byla to spousta kilometrů chůze. Počasí nebylo ideální, celý víkend nám pršelo, ale naší náladu to nezkazilo. Cesta ubíhala a každý měl na tváři úsměv. Poznal jsem lépe okolí Prahy a dozvěděl jsem se více o místě, kde žiju. Je to skvělé se odreagovat, poznat nové lidi, zlepšit svou fyzickou zdatnost, překonat sám sebe a poznat okolí, kde žijeme a to za jediný víkend. Je to nádherná věc, více se seznámit se spolubydlícími, co se mnou byli v expediční skupině a vidět ty mladší kluky nesedět jen u počítačových her, ale rozumně si s nimi popovídat. Popravdě? Na expedici jsem je více poznal, než u nás v dětském domově po několika letech!

Nejhezčí zážitek z expedice Nejhezčí zážitek z expedice bylo jednoznačně týmové vaření. Celá skupinka spolupracovala jako jeden muž. Bez mobilů a internetu jsme měli více času na sebe. Vaření probíhalo se smíchem a docela slušně jsme se o sebe dokázali postarat. Počasí nás celkem zklamalo, náramně jsme se těšili na hřiště, které jsme měli při expedici navštívit. Přesto jsme to nevzdali ani za nepřízně počasí a zacvičili jsme si i za deště.

Každopádně jsem si víkend náramně užil a s novými lidmi chci udržovat kontakt i nadále. Člověk si uvědomí, jak mu technika usnadňuje život. Cesta do Prahy pěšky byla těžká, ale zvládnutelná. Když jsem jel s kamarády po expedici zpět domů vlakem, už to nebyla ta všední cesta z Prahy jako vždy, ale kluci byli u oken a vyprávěli si zážitky, které prožili při expedici.

A nakonec jsem udělal něco pro své tělo a jsem rád, že jsem se expedice zúčastnil a nelenivěl doma.

 

Kristián, 16 let, Dětský domov

Jsem zapojen do programu vévody z Edinburghu a plním bronzovou úroveň. V rámci tohoto projektu jsem se zúčastnil dvoudenní expedice se svým týmem Vydry. V týmu nás bylo sedm, ale nakonec vydrželi jen tři kluci a jedna holka. Příprava expedice nám trvala přibližně 3 měsíce. Příprava expedice nebyla jednoduchá. O některých věcech jsme se dlouho domlouvali a museli jsme udělat několik ústupků a kompromisů.

Naše cesta vedla z Kralup nad Vltavou do Prahy. Při této namáhavé cestě čítající kolem 26km, kterou nám velmi znepříjemnil déšť, jsem dokázal poznat nové lidi. Kromě nových přátel jsem získal i nové poznatky. Jedním takovým poznatkem byl Mlok skvrnitý, kterého jsem ještě na vlastní oči neviděl. Byl to pro mě skutečný zážitek. Dále jsme zahlédli ve Vltavě vydry, což bylo legrační vzhledem k názvu našeho týmu. Na expedici jsem zažil hodně věcí, které jsem nikdy před tím nedělal. Například vaření si vlastní večeře na konci prvního dne to bylo opravdu něco. Navíc jsem si u toho s kamarády užil spoustu legrace, což bych od vaření rozhodně nečekal. Po prvním dnu chůze nás čekalo druhý den sportování na workoutových hřištích, které byly pěkné. Jediné co mi vadilo, byl déšť. Přesto jsme nic nevzdali a expedici dokončili.

Celá expedice byla úžasná a moc se mi líbila. Jsem rád, že jsem si našel nové kamarády. A navíc jsem zjistil, že zvládnu plno věcí, na které bych se sám neodvážil. Stanovil jsem si cíl ujít bez problému 26 km a zlepšit svou fyzickou kondici, hlavně pro mé budoucí povolání, cíl jsem splnit, jen mě trápilo pár puchýřů. Expedici bych si rád zopakoval.

 

Marta, 16 let, Dětský domov

Tenhle víkend sem měla možnost více poznat kluky z jiného dětského domova při našem víkendovém výletu z Kralup podél Vltavy do Prahy, kde jsme následně i přespali.
Myslím si, že po této zkušenosti sem se naučila lépe vycházet s lidmi, což mi v minulosti dělalo problém. Naučila jsem se dělit o věci, protože to na cestě bylo potřeba. Taky sem zjistila, že ujdu mnohem víc kilometrů, než sem si myslela a možná než sem kdy šla. Bylo to 25 kilometrů podél vody a začalo nám do toho na pár hodin pršet. Nohy mě bolely, všechno jsem měla mokré. Cesta blátem nebo dešťovou vodou, ale přesto jsem to zvládla a byla moc šťastná, i když ze všech věcí v batohu kapala voda. Přespání v hostelu na palandě bylo pro mne vykoupením. Vaření jídla s kluky zážitek. Moc jsme se nasmáli.
Na druhý den nás čekali workoutové hříště, kde jsem si chtěla vyzkoušet různé nářadí a dokázat zacvičit různé cviky. Můj cíl byl přitáhnout se na hrazdě, myslela jsem, že to nedokážu, ale s pomocí kluků se mi to podařilo, dokonce pětkrát. Déšť nás opět dostihl, udržet se na nářadích, když vám kloužou ruce, bylo těžké. Přesto jsme to nevzdali a celý opět mokří jsme nakonec dorazili do cíle.
Cesta Prahou byl pro mne také nový zážitek, nikdy jsem nebyla na výletě v Praze a neprocházela se mezi turisty okolo Vltavy. Vidět Pražský hrad, Karlův most a Národní divadlo bylo krásné.
Myslím si, že nám to každému něco dalo, ať už to bylo to, že spolu musíme vycházet nebo se podělit o něco. Mě to dalo, že mám na víc, než jsem si myslela, že zvládnu věci, které jsem myslela, že nedám a jsem ráda, že jsem mohla víkend strávit z bezva kluky, kteří mají podobný osud jako já, přesto jsme každý jiný.

 

Oskar 16 let, Dětský domov

Zapojil jsem se do projektu Vévody z Edinburghu a společně s týmem, který jsme pojmenovali Vydry (které nás nakonec provázeli celou cestu podél řeky, což nás opravdu překvapilo) jsme naplánovali víkendovou expedici podél řeky z Kralup nad Vltavou do Prahy a dále Prahou na workoutová hřiště, které pro nás všechny, ale hlavně pro mne byly velkou výzvou.

Mám za úkol zhodnotit naši výpravu. Na začátku bych chtěl říct, že jsem nikdy na takové výpravě, kterou si připravíme sami, nebyl. Přípravy na výpravu byly složité, nevěděli jsme, co chceme, lákalo nás plno věcí, ale na konec zvítězila řeka a hřiště, na které jsem se já, ale i ostatní, moc chtěli podívat.

Výprava mi dala mnohé, například jsem viděl na vlastní oči Mloka skvrnitého. Mohl jsem z blízka pozorovat celé rodiny vyder, které na některých místech vylézaly z vody. Příroda okolo Vltavy je moc krásná, netušil jsme, že se mi tato cesta pobřežím bude až tak líbit, že to pro mě bude víc než jen splnit úkol expedice.

Dokázal jsem si dobře zabalit a zvolit dobré oblečení, i když proti lijáku, nic nezmůžeš, leda někam zalézt a to jsme nemohli. Zvládl jsem si společně s týmem udělat základní jídlo, které dokonce šlo i jíst. Zjistil jsem, že má fyzická kondice by šla posílit. Práce s týmem byla výborná, pomáhali jsme si, při práci s mapou, při balení, při přípravě jídla nebo při cvičení na workoutových hřištích, kde pomoc byla potřeba. Komunikace mezi námi byla skvělá, i když s Martou jsme se poznali až během plnění programu a při přípravách expedice. Drželi jsme se navzájem i psychicky. Naši výpravu doprovázel stálý déšť, byla zima a psychická podpora, byla velmi důležitá.

To vše hrálo v překonání našeho cíle, který jsme zvládli.

Tým Zálesáci – Průzkum flóry Českého Krasu

Bronzová expedice

Expediční tým: Zálesáci – Olívie, Emily, Lenka, Táňa, Aneta, Dora, Mirka
Průvodce naší expedicí– zde se podívej, jaká expedice byla
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Olívie 17 let, Dětský domov

Bylo to bezvadné. Nejsem turistický typ, ale expedici s holkami jsme si moc užila.

Emily 17 let, Dětský domov

Nejvíce jsem si užila stavení stanů. Byl to super víkend.

Lenka 15 let, Dětský domov

Zkusila jsem si vydržet s batohem na zádech a hlavně se sbalit. Na balení.

Táňa 15 let, Dětský domov

Domluvit se s větší partou. Na to jak mi bolely záda.

Andrea 15 let, Dětský domov

Krásný víkend v přírodě. Na vaření na ohni.

Dora 16 let, Dětský domov

Super nápad se do programu přihlásit a expedici zažít. Budu vzpomínat úplně na všechno, bylo perfektní.

Mirka 16 let, Dětský domov

Dokázala jsem zůstat v klidu, nenadávat a nekouřit. Super parta.

Tým Easy men – Prozkoumání roklí v Přírodním parku Kačáku

Bronzová expedice

Expediční tým: Easy men – Gabriel, Igor, Jarda, Marian, Štefan, Tadeáš
Průvodce naší expedicí zde se podívej, jaká expedice byla
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Tadeáš 15 let, Dětský domov

Byla to zkušenost. Nejhorší pro mě nést těžký batoh. Na něj také nezapomenu a na spaní ve stanu.

Marian 15 let, Dětský domov

Jsem spokojený, protože jsem mohl být jinde a být v přírodě. Nezapomenu na legraci z cesty.

Štefan 15 let, Dětský domov

Poznal jsem nové kamarády a dokázal jsem se vyznat v mapě. Naučil jsem se nakupovat pro tým. Nezapomenu na chvíli, kdy mě kamarádi rozesmávají do kopce.
Igor 15 let, Dětský domov

Při expedici jít takovou dálku, překonával jsem to vůlí, ale byla to krásná procházka přírodou. Nezapomenu na cestu do kopce.
Gabriel 14 let, Dětský domov

Nejtěžší bylo vyjít, protože to byla těžká túra, překonal jsem to díky týmu. Zjistil jsem, že doopravdy nemám rád dlouhé výlety pěšky a že na ně chodit nebudu.
Jarda 16 let, Dětský domov

Objevení nové přírody a poznání lidí z mého týmu. Nezapomenu, že jsem navedl můj tým na špatnou cestu a na zábavu, která byla.

Tým Správné holky – Poznávání přírody Českého Krasu

Bronzová expedice

Expediční tým: Správné holky – Alice, Simona, Soňa, Martina, Adéla, Aneta, Kateřina
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

 Alice, 14 let

Poznala jsem nové lidi. Měla bych více chodit do přírody. Asi nezapomenu na „sprchu“ v dešti, ale spíše na dobrou atmosféru při expedici.

Simona, 14 let, Dětský domov

Uvědomila jsem si, že není  jen tak všechno ve mně. Poznala jsem nové kamarády a to bylo nejlepší. Nezapomenu na to, jak jsme šly hned první kopec  a byla přestávka!

Soňa, 17 let, Dětský domov

Že nesmím být líná a snažit se v životě. Nové kamarády. Nikdy nezapomenu, jak začalo pršet a Katka měla pláštěnku bez rukávů a byla celá zmoklá.

Martina, 16 let, Pěstounská rodina

Poznala jsem nové lidi. Nezapomenu, když jsem upozorňovala kamarádku, aby nešlápla do louže a sama jsem do ní šlápla.

Adéla, 16 let

Naučila jsem se orientovat v mapě. Nezapomenu, na tu úlevu, když jsme dorazily do cíle.

Aneta, 14 let, Pěstounská rodina

Když se zapojí všichni, tak to dokážeme. Všichni si poradíme navzájem, i když to neumíme, např. mapa.Dokážu spolupracovat a ráda pomohu ostatním v nouzi. Abych nesoudila lidi na začátku, ale pak po zkušenosti s nimi. Nezapomenu na naše hlášky, když jsme nevěděli kam jít, tak jsme říkali, že se rozjedeme. A na dlouhé nekonečné silnice a pole.

Kateřina, 17 let, Dětský domov

Přínosem pro mě je, že jsem si našla kamarády a to, že jsem se neztratila a pomáhala, poprvé hledala v mapě a šla po značkách.Dozvěděla jsem se o pravidlech v jiném dětském domově a vyslechla si životní příběhy jiných. Nikdy nezapomenu na déšť, který nás zastihl nedaleko cíle a já vyndala z batohu pláštěnku bez rukávů.

Tým Partyzáni – Křivoklátskou vrchovinou za stromy Chráněné krajinné oblasti Křivoklátska

Bronzová expedice

Expediční tým: Partyzáni –  Gabina, Daniel, Roman, Elena, Jakub, Robert, Kamil
Průvodce naší expedicí
V čem byla tato expedice pro Tebe přínosná? Na co budeš vzpomínat?

Gabina,  19 let, Dětský domov

Dozvěděla jsem se, že někteří vydrží víc i když na to nevypadají. Že mi na jeden den nestačej jedny ponožky.  Nezapomenu na tu dlouhou cestu a bezva lidi, které jsem poznala.

Daniel, 19 let, Startovací byt

Že vážně nemám rád chůzi pěšky a že bychom se měli starat o přírodu. Přínosná byla v tom, že se dokážu orientovat. Nezapomenu na 21 kilometrů pěšky.

Roman, 18 let, Dětský domov

Teď vím, že dlouhé výlety nejsou nic pro mne. Přírodu jsem moc nevnímal, ale kamarádi byli moc fajn. Vzpomínat budu na tu dálku, co jsme šli.

Elena, 18 let, Dětský domov

Co si s sebou mám brát do přírody. Nezapomenu na cestu, kterou jsme šli.

Jakub,  17 let, Dětský domov

Tak mám nové kamarády a dozvěděl jsem se hodně nového o přírodě. Teď vím, kam jít kempovat. Nezapomenu na Elenu, jak furt kňourala, že ji bolej nohy.

Robert , 17 let, Dětský domov

Poznal jsem nové kamarády. Zjistil jsem nové informace o přírodě. Nezapomenu na tu cestu lesem.

Kamil, 19 let, Dětský domov

Moc jsem se o sobě nedozvěděl, o kamarádech trochu. Něco jsem dokázal. Na co nezapomenu asi na večer v kempu.

Tým Never Back Down – Zahradami na Petříně a Botanickou zahradou

Bronzová expedice

Zahradami za zajímavými rostlinami.

Expediční tým: Never Back Down – Eva, Hana, Erika, Jarmila, Johana

Průvodce naší expedicí

Co mi expedice dala:

Eva, 14 let, Dětský domov

Jsem moc ráda, že jsem vstoupila do programu Cena vévody z Edinburghu. Expedice, které jsem se zúčastnila, byla naplánována do Botanické zahrady a do Petřínských zahrad v Praze. Připravil ho náš tým pěti děvčat, které jsme se před přípravou vůbec neznaly. Snažila jsem se být v týmu, co nejvíce prospěšná i když dohodnout se mezi pěti děvčaty, bylo někdy složité. Příprava celé expedice byla nekonečná, stále jsme něco neměly dotažené, někde jsme něco přehlédly nebo nedomyslely. Teď již vím, že dobrá příprava je nejdůležitější, když něco podceníš, tak se ti to během expedice vrátí a ty se s tím musíš poprat, ale někdy to ani nejde. Tak některá z nás měla špatné boty, neměla pláštěnku, teplou bundu či špatný batoh. Během příprav jsme si vše říkaly, ale nakonec některé své přípravy podcenily. Byla jsem moc ráda, že jsem si vzala vše podle seznamu a teplá bunda mě zachránila před zimou.

V Botanické zahradě se mi líbilo, naučila jsem se rozpoznávat mnoho neznámých rostlin a zjistila nějaké zajímavosti. Zlepšila jsem si známku z přírodopisu, protože jsem o rostlinách, které jsem na expedici viděla, zpracovala referát. Petřín byl krásný, celá Praha je moc hezká a zajímavá. Každým pohledem objevíš něco nového a něčemu se přiučíš.

Expedice mi naučila komunikovat a spolupracovat i s jinými dětmi v týmu, i když jsme se občas neshodly, na konec jsme vymyslely expedici, která by padla i všem. Jsem ráda, že jsem na expedici šla. Překonala jsem všechno, co deštivý víkend přinesl, byla mi zima, byla jsem unavená, bolely mi nohy, ale nic jsem nevzdala. Po expedici jsem měla ze sebe dobrý pocit

Ráda bych se zúčastnila další expedice.

 

Hana, 13 let, Adoptovaná

Náš tým byl sestavený jen z děvčat, některá žila v dětských domovech, byly fajn. Snažila jsem se je víc poznat během příprav, ale více jsem je poznala až za ty dva dny, kdy jsme plnily expedici. Je sice pravda, že některé holky se nechovaly zrovna moc příznivě, ale legrace jsme si užily hodně. Myslím, že jsme si vybraly dobře cestu. Praha je podle mě nejkrásnější město. Cestou jsme si povídaly a cesta nám rychleji ubíhala. I když hodně pršelo, nevzdaly jsme to. Druhý den už tolik nepršelo, chvíli bylo i hezky.
Můj největší zážitek z prvního dne byl skleník Fata Morgana, rostly tam moc hezké rostliny, byli tam nádherní motýli. Tekl tam vodopád. Byla to krása. Druhý den nejlepší zážitek výhled na Prahu a pak určitě Zrcadlové bludiště, které jsme měly v plánu v době odpočinku a moc jsme se tam nasmály.
Rozhodně bych si ten víkend zopakovala. Je hezké poznat lidi blíž. Myslíte si, že lepšího kamaráda nenajdete a najednou zjistíte, že je docela jiný, než jak jste ho znali předtím. Rozhodně to stálo za to. Nemusela jsem být doma a jen se válet. Bez mobilů a jiných věcí, jsme měly aspoň více času se poznat. Postarala jsem se o sebe, překonala jsem hroznou zimu, únavu a dokázala jsem si, že i já sama můžu poznat zajímavá místa.

Poznala jsem, jak žijí děti v několika dětských domovech, tak jsem mohla žít kdybych neměla v životě trochu štěstí.

 

Erika, 16 let, Dětský domov

Do programu Ceny vévody jsem se přihlásila, abych dokázala něco nového a poznala nové lidi. Náš tým si zvolil jako ostrou expedici prozkoumat Botanickou zahradu a Petřín. Vím, že pro někoho by tato expedice vypadala jako nudná a radši by vyrazil někam do hor, ale pro nás to byla výzva. Nikdo z nás nikdy nebyl v Botanické zahradě a vidět na vlastní oči tolik krásných rostlin, stromů květin, bylo úžasné. Dozvěděly jsme se plno nových věcí, viděly jsme krásný pohled na Prahu a na Trojský zámek, pro mne neuvěřitelný den. Jediné co nám kazilo cestu, byl déšť spíše liják. Byla mi zima, ale vydržela jsem, i když konec promočeného dne bylo pro mne vysvobozením. Noc s holkami, spousta legrace. Nejvíce se mi však líbilo na Petříně, park, stromy, sochy, lidi, kteří se jen tak prochází, nikdo nikam nespěchá, krásná příroda uprostřed Prahy a zrcadla v bludišti, úžasné.

Co mi expedice dala?

Zážitek na celý život. Nikdy jsem nebyla jen tak s partou na víkend. Dát se dohromady s holkami, které jsem neznala, každá jsme jiná, a přesto jsme si rozuměly. Postarat se sama o sebe, uvařit jídlo a dát si na záda batoh, to by mi nikdy nenapadlo, batoh není můj styl.
Chyběl mě mobil, ale hlavně káva, ale za tu krásu, kterou jsem viděla, jsem moc vděčná.

 

Jarmila, 15 let, Dětský domov

Když jsem se přihlásila do programu, vůbec jsem netušila, co takový víkendový výlet – expedice znamená. Chtěla jsem to vyzkoušet, ale nevím, jestli bych do toho šla, kdybych věděla, že místo víkendu, kdy můžu jet domů, musím být na přípravě expedice. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, co bude můj úkol. Snažila jsem se, holkám pomoc v přípravách, ale nevěděla jsem, kde všechny informace nalézt, jak vytvořit seznamy, byla jsem ztracená.
Všechno se mi zdálo, tak těžké a nepřekonatelné. Nejhorší pro mne bylo, dokázat v sobě zlomit pocit, že v době, kdy můžu jet domů, tak musím připravovat expedici nebo i se ji zúčastnit.
Seznámila jsem se s děvčaty, které patřily do našeho týmu. Neznaly jsme se, a přesto jsme se musely společně domluvit a vše naplánovat, všichni se vším souhlasit a občas to byl problém.
Expedice měla pro mne několik zkušeností a zážitků. Viděla jsem krásné věci, okouzlila mne zahrada bonsají s jezírkem, to byla nádhera. Snažila jsem se vyjít s kamarádkami. Musela jsem si pravidelně brát léky. Byla mi neuvěřitelná zima. Nikdy jsem nebyla tak mokrá a nikdy asi tak unavená. Musela jsem pravidelně jíst a jídlo jsem si musela sama připravit. Poprvé v životě mi pomáhaly kamarádky a ne dospělí. Jsem jim moc vděčná, že mi vzaly mezi sebe, a když mi bylo nejhůř, tak mi podpořily a pomohly. Nikdy jsem takhle s partou lidí nebyla, bylo to pro mne moc zajímavé.
Samotná expedice byla pro mne velmi těžká, ale dokázala jsem to.

 

Johana, 14 let

Expedice nám začala v Dejvicích 17. května. Na začátku začalo pršet, a tak jsme hned zmokly. Pak jsme procházely naučnou stezku v Tróji. Na stezce jsem se dozvěděla několik dalších informací a zajímavostí o minulosti, nebo o části Prahy Tróji a pro nás důležitých rostlin.
Potom jsme se odebraly do venkovní Botanické zahrady a i do Faty Morgany (vnitřní zahrady). Tam jsme hledaly nové květiny, které jsme ještě neznaly. Vyfotily jsme je a našly si o nich zajímavosti. Tam se mi to moc líbilo, obzvlášť orchideje a bonsaje, které jsem si vybrala. Ještě mě tam zaujali cizokrajní motýli, kteří okolo nás poletovali. Zrovna z té venkovní zahrady jsem se ponaučila v tom, že se mám příště lépe obléci a vzít si pláštěnku, protože jsme hrozně zmokly a já promokla.
Na konci prvního dne jsme trošku zabloudily a čekaly jinde, než jsme měly, takže jsme se tak o hodinu zdržely. Z toho jsem si vzala ponaučení takové, že si příště máme více propracovat plány a poslouchat.
Druhý den 18. května začal taky skvěle, úprkem na autobus. Vydaly jsme se na Petřínské zahrady. Prošly asi dvě zahrady a zase jsme zabloudily. Takže tady platí ponaučení jako z minulého dne. Došly jsme k bludišti, to jsme si prošly. Expedice nám skončila na Malé Straně.
Naučila jsem se více spolupracovat ve skupině, tedy doufám. A snad se polepším i v tom vybavení.
Ale nakonec mě expedice bavila. Byla to sranda a skvělá zkušenost